Plně souhlasím. Prvně se mi narodila dcera, která splňovala všechny příručky, či dalo by se říct, že byla ještě lepší. Po 5 letech se nám narodil syn, je vychováván stejně (někdy mám pocit, že lépe - jsme poučeni z chyb minulých) nyní má 2 roky, umí se svléknout, obléknout s dopomocí, hraje si v pohodě a tvořivě, codí na nočník přes den, ale nemluví. Skončili jsme u mama tata baba titi brmbrm a víc ani muk. Při snaze o zopakování se sekne a mluvit prostě nechce. Když něco chce, vezme za ruku a domluví se posunky nebo člověku ukáže co by chtěl. Prý se to poddá a kluci jsou v řeči pomalejší, tak uvidíme co bude dál. Už se těším až konečně začne, ale nezdá se mi, že by se chystal. Prostě mi připadá, že jsou kluci pohodlnější. Mimochodem proslovy typu a zpíváte, povídáte mu nesnáším. Plno písniček a říkanek umí pohybově doprovodit, ale nezazpívá je ani nepřeříká.
Předchozí