Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Kouzlo druhých Vánoc

V naší rodině jsou "druhé" vánoce již tradiční akcí. Jejich počátek se datuje do doby, kdy byly děti malé a já jednou těsně po Vánocích zjistila, že jsem zapomněla dát jeden dětský dárek pod stromeček.
Od těch dob se samozřejmě druhé vánoce zritualizovaly. Děláme je každý rok a to při příležitosti odstrojování stromečku. Dárky k těmto druhým Vánocům by měly být především finančně nenáročné a pokud možno vtipné - i když ne vždy se to podaří - a zhusta jsou doprovázeny nějakým textem. Tak si například pamatuji, že od babičky jsem obdržela "něco na zub" (v balíčku byla ukryta zubní pasta), manžel dostal rybičky do akvária (šlo o olejovky) apod. Za výhodu jsem vždy považovala a považuji, že do "druhých" vánoc mohu zapojit i děti v "ježíškovském" věku. Je jim vysvětleno, že to jsou vánoce, kdy už Ježíšek nechodí a že tedy dáreček musí udělat samy - něco nakreslit, vystřihnout, atd. Letošní druhé vánoce jsme stanovili na 24. ledna a bude samozřejmě rybí polévka, ale nikoliv kapr, ale kachnička,ňam,ňam (píšu to před obědem). A zpívat se již nebudou pod stromečkem koledy, ale novější "vánoční" písně: purpura, cinkají zvonky bílé a možná i vánoce, vánoce odcházejí.
Mimochodem, jako u každé takové rodinné akce je to bezvadná záminka, aby se sešla celá široká rodina. A pro mě ještě navíc důvod k tomu, že druhý den musím vygruntovat, když už jsem to neudělala před opravdickými Vánocemi. Takže druhým vánocům zdar.
P.S. Takové povídání o různých rodinných rituálech by vůbec nebylo špatné, jčlověk by se třeba rád inspiroval.