Přidat názor k článku Návrat do práce aneb štafetu přebírá tatínek

"Vám, kdo sdílíte podobný osud, nemusím vyprávět, jak je to náročné pečovat o prcka bez pomoci babiček."

Přijde mi docela zajímavé, jak automaticky se předpokládá, že babičky a dědové budou pečovat o svoje vnoučky. A třeba i denodenně. Nám tedy babičky a dědové nehlídají (jedni bydlí 70 km od našeho bydliště, druzí pracují). A zvládáme to i bez nich. Pravda je, že jsem změnila práci (abych mohla pracovat i z domova), že tu a tam vypomůže teta a kamarádi, ale nikdy bych nepředpokládala, že se babička s dědečkem budou nějak výrazně angažovat.

V práci jsem kancelář sdílela se sedmdesátiletou kolegyní, která pracovala na částečný úvazek, ráno přišla do práce a často v poledne upalovala přes půl Prahy do školy pro vnučku, aby ji doprovodila na kroužek, a pak zase dojela zpět do práce. Každý víkend měla doma 2 - 4 vnoučata (plus nemocného manžela). Mě to přijde hrozné. A úplně komická mi přijde představa, jak mým rodičům vysvětluju, že se budou muset vykašlat na všechny svoje aktivity, a budou pečovat o náš poklad.