Přidat názor k článku Návrat do práce aneb štafetu přebírá tatínek

Představuješ si to možná nepřesně (nic ve zlým)... to není o tom dát muži seznam domácích prací s tím že "tak a od teď budeš dělat všechno a tak jak chci já". Je to proces a obě strany potřebujou čas. No a důležitý je výsledek... ve všem se zastaneme, jasně že toho pořád doma dělám víc (pokud bude muž na MD, tak se to třeba trochu posune)... ale když třeba onemocním, tak se mezitím barák nezboří a já poté co procitnu z horeček netrávím 3 dny šůrováním spoušti, co nadělal chlap "bez dohledu". Je schopen se v případě potřeby plně postarat, pomůže a obstará leccos kvalitně a bez keců. A já taky netrávím čas vysedáváním na kafi, internetu a podobně a rozhovory a výlevy typu "ten můj je nemožnej", "tak jsem to po něm všechno zase musela uklidit a trvalo mi to celé odpoledne", "já se z toho věčnýho uklízení zblázním" atp. (Nedejbože když toto někdo pravidelně hlásí ještě i v přítomnosti dotyčného manžela... "no on je úplně levej, i vodu připálí, že jo Pepo" ... a pak se postaví do pózy udřené ženské co to "všechno zase musí zachránit").
Žijem v pohodě, ve všem jako partneři, oba s tímto modelem spokojení. Každej to má takový jaký si to udělal.
(Jenom doplním... to nebyl úplně model, na který by byl můj muž zvyklý z domova... tchán se sice tchýni s pomocí pro forma občas nabízí, ona je ale ten typ co "si to všechno radši udělám sama" a pak skučí jak je upracovaná.)