Přidat názor k článku Vývoj hrubé motoriky v prvním roce života

Klárce jsou 2 roky a skoro 3 měsíce, poměrně brzy začala chodit (od 10 měsíců s pomocí a 14 dnů před prvními narozeninami úplně sama) a myslím, že i všechny fáze proběhly tak jak měly (doufám, nijak zvlášť jsem se na to nezaměřovala a teď už si to tak přesně nevybavím, protože mám ještě ročního chlapečka).

Ale teprve nedávno jsem si uvědomila, že při chůzi (všimla jsem si toho pořádně až teď v zimě - prý když jsou boty trochu těžší, tak to je viditelnější) vtáčí špičky dovnitř.

Byla jsem u fyzioterapeutky (dobrá zkušenost se synem - během týdne se nám podařilo změnit plazení v lezení a hned následoval správný sed, stoj i chůze kolem nábytku, což předtím nezvládal, jen se děsně rychle plazil).

Fyzioterapeutka nám ukázala asi 3 cviky, které jsme přímo v ordinaci s Klárkou zkoušely, ale problém nastal v tom, že je Klárka odmítá doma cvičit (moc nechtěla ani v té ordinaci). A jelikož správně provedený cvik záleží výhradně na její vůli, nevím co s tím. Nepomohli odměny, hry ani zákazy (to jsem zkusila jen 1x, ale bylo to stejně k ničemu). A to jsem zapojila i babičku a dědečka - cvičili s ní, předváděli jí jak a já s nimi cvičila jako kdyby to byla Klárka. Ale bohužel bez odezvy. Klárka vždy dostane hysterák, pere se se mnou a volá o pomoc, jak kdybych ji chtěla zavraždit (až jsem se bála, aby na mě někdo neposlal sociálku, že doma mučím děti).

Tak přemýšlím, jestli nepočkat, až třeba bude trochu rozumější a nechá si vše vysvětlit, proč je cvičení důležité, ale zároveň se bojím, abychom něco nepromeškali. Do kdy se dá tahle věc napravit? Nebo neznáte třeba nějaký způsob masáže chodidel, který bych mohla provádět já a tím stimulovala správné postavení nožičky při chůzi? To by si myslím nechala líbit...

Díky moc za rady
Verča