Přidat názor k článku Vývoj hrubé motoriky v prvním roce života

cizinko, nechápu, co je ti na tom tak divného. Nebo je problém tentokrát fakt s češtinou a s porozuměním? Říkám Darině, aby svoje dítě přestala vodit za ruce, zvláště pokud je hypotonické, a nečekala s tím, až jí to někdo poradí. Jestli dítě není svalově zralé na chůzi, vodění za ruce ho poškozuje; jestliže si Darina stěžuje, že dítě prakticky neleze, pak vodění za ruce ho demotivuje - takže nevodit, vůbec. Nechat ho dolézt (nejdříve tedy asi doplazit, ale dítě skutečně bude-li mít motivaci může začít používat i ty kolínka) pro co potřebuje.
Nevidím na nevodění za ruce žádné týrání dětí, a odstranění možných opor pro vzpřímenou chůzi například z prostředka pokoje (stěny a nábytek po stranách těžko někdo dá pryč) může být motivačním prvkem, když v tom prostředku bude něco, co to dítě opravdu chce.
Je sice krásné dělat potom vymakané rehabilitační vymyšlenosti, ale ještě lepší je, upravit běžné prostředí a chování k dítěti tak, aby potřeba rehabilitačního cvičení nebyla vyšší než je nutné.
A že dítě o něco někoho prosí - cizinko, mám dvě nefrustrované děti, které věděly, že se umějí pro věci dostat samy a po pravdě jim bylo dost putna, jestli si tam dojdou nebo dolezou. Pokud už ale člověk začne dělat tu nedoporučovanou věc, a svalově slabé dítě, které nemá na samostatnou chůzi, vodí za ruce, a pak si teprv všimne, že něco není v pořádku a je překvapen, proč se to dítě vůbec nepokouší lézt, nezbývá než přestat prostě vodit, co je na tom tak šíleného? Nebo ty vždycky děláš, co dítě chce? I když mu to škodí? Moje dcera v 5 měsících chtěla, abychom ji zvedali a "posazovali", měli jsme to podle tvé teorie dělat? Protože to chtěla?