My jedeme na neurologii příští týden, kontrola ve 2 letech. JOny je nedonošený (32 tt.), takže jsme absolvovali hodně cvičení, ale Vojtu ne, tak zlé to nebylo. Do 7 měsíce nedokázal v podstatě nic. Na břichu být nechtěl. Pak se v 8. najednou dostal do kleku, za 14 dní se postavil (s oporou). A zase dlouho nic. V 9. začal lozit a stal se v tom tak obratným, že se skoro vznášel ve vzduchu, tak rychle lezl, že jsme nestíhali pozorovat jeho končetiny ve styku s kobercem :).... Sedět začal až v 11 měsících, chodit skoro v 15 měsících. Podle doktorky vývoj naprosto v normě.
Od doktorů jsme celý rok a půl neslyšeli nic jiného než: NEPOSAZOVAT, NEPOSTAVOVAT, NEPOMÁHAT. Týká se to i zmiňované chůze za pomoci dospělého - neuroložka nás upozornila, že dítě má pak tendenci ruce automaticky držet nahoře a hůř se mu chodí samotnému. NEPOSAZOVAT znamenalo - žádné sezení v kočárku, žádné sezení v křesle oblož. polštářky, žádný nočník atd.... Všichni v okolí námi samozřejmě pohrdali, nejhorší rady byly od rodičů - to ty jsi na nočníku seděla už v 8 měsících atd atd atd atd.... Ano, a teď mám záda v háji.
Trpěli jsme.... Cvičili.... Brečeli....
ALE - VYPLATILO SE TO!!! Měli jsme také zmiňovaná kulatá záda a teď kluk běhá, skáče, sedí rovně, alespoň podle našeho pozorování. Neurologové vidí všechno vždycky hůře než my, ale uvědomme si, že vybavujeme dítě páteří a končetinami na celý jeho život, tak pro to udělejme MAXIMUM!!!
Předchozí