Přidat názor k článku Domácí škola - tolikrát vychvalovaná a tolikrát zatracovaná

Ahoj Jano a Anezko,

co se tyka "kocovneho zivota" - cetla jsem (z vlastni zkusenosti to nevim), ze pomerne dost domacich skolaku najdete mezi rodinami, kde jeden z rodicu je zamestnancem v americke armade. Tem se totiz muze stat, ze se budou stehovat i nekolikrat za rok :-)

Uceni v kuchyni. Uceni v kuchyni se mi moc nelibilo, treba ale nekdo bude mit jine zkusenosti. Protoze prijde cas na svacinu a najednou se musi vsechno uklizet pryc, navic ucebnice jsme meli v jedne z kuchynskych skrinek, aby byly po ruce, nezdalo se mi to idealni... Koupili jsme tedy Honzovi psaci stul, ma tam police a skrinku na ucebnice, a navic treba pri psani testu za sebou muzeme zavrit dvere a nemusi nas rusit Matthew a Terezka. Navic mam pocit, ze detem hodne pomaha ten pocit, ze neco je "moje", alespon Honza mel ze stolu velikou radost. Dodalo to vaznosti jeho skolni praci, alespon jsem mela dojem, ze to tak bral.

S testovanim v Cechach zadne zkusenosti nemam, nase deti nemaji ani ceske obcanstvi ani trvaly pobyt v Cechach. Povazovala bych za uspech, kdyby umely cesky cist a psat a vedely neco navic o ceskych dejinach.

A planovani dne? Snazim se o to, aby vsechna "prace u stolu" byla hotova do obeda (to znamena pro Honzu - matematika, gramatika, phonics, spelovani, psani a cteni). Je to doba, kdy se deti nejlepe soustredi, a navic mame pak fajn pocit, ze je hotovo. Domaci ukoly nemame, nemaji pro nas smysl. Na odpoledene nam zbyva jen klavir. Kdyz beru "cisty cas" u psaciho stolu, tak to pro Matyska bylo letos radove jen v minutach (byl "jen" predskolak), ale ani pro Honzu to nebyly ony ctyri hodiny denne, bylo to mene.
Odpoledni program se ridi podle konicku, pocasi a nalady. Vsechno, co by slo zaradit mezi vytvarnou vychovu, pracovni vyucovani, prvopocatky dejepisu, zemepisu, prirodopisu, fyziky a chemie - na to zadny plan nemam. Cteme spousty knizek (jsem vedecna za verejne knihovny, vyber tam je obrovsky). Nevadi mi, kdyz dneska maji kluci chut precist si neco o vesmiru, zitra o zabach a pozitri treba o vyprave Lewise a Clarka. Nedelam si iluze, ze si vsechno, co prectou, pamatuji, ale vim, ze neco prece jen jim v te hlave zustava a bude se to hodit, az prijde cas na klasicke ucebnice prirodopisu, dejepisu a ostatnich. Kluci obycejne prijdou s tim, ze tohle muzeme vyrobit neco zkusit (maji radi ten typ knizek "zkus si to vyrobit sam" ) - vypestovat krystaly soli a cukru, zasadit seminka, kouknout se na neco do mikroskopu, vyrobit neco ze sadry...).Neni to kazdy den, ale kazdy den by to ani nebylo casove unosne. Mam dojem, ze oni maji desetkrat vic napadu nez ja jsem schopna zorganizovat :-)
Od zari by meli kluci chodit do prirodovedneho krouzku, pani, ktera to porada pro domaci skolaky, je pry veliky nadsenec. Bydli pomerne daleko za mestem, bere deti na dlouhe prochazky a pry se pri tom deti dost nauci. Slysela jsem na to samou chvalu (dokonce se ceka v poradniku na volna mista :-) ), tak jsem docela zvedava. Fakt je, ze si obycejne zapamatujeme lepe to, co jsme na vlastni oci videli a na co jsme si sahli.

Delame prazdniny, na skolni rok je od konce sprna do zacatku cervna, od pondeli do patku, a specialni volne dny si delame podle potreby.

Tohle vsechno ale plati jen pro nasi rodinu, nekomu se to muze zdat moc "volne" a nebo naopak "moc organizovane". Mam dojem, ze domaci skolaky najdete ve vsech castech spektra - tedy od tech , kteri maji naplanovanou "kazdou minutu" az po ty, kteri to vice mene nechavaji na zajmu a nalade.

Tak, snad jsem to zodpovedela vsechno :-)

Existuje taky spousta knizek a webovych stranek, ja mam do Deda Vseveda dost daleko :-)

Katka