Přidat názor k článku Když je dítě příliš „živé“ 2.

Ahojky maminky.Všem vám přeji pevné nervy a at to všechno zvládáte.
pokud to pujde tak vás trochu povzbudím. Dnes mi je 22 let.Zhruba ve 14 letech došlo k mému zlepšení.Do té doby jsem byla jen lup a hloupé dítě(v mé době tuhle nemoc neuznávali)začátek znám jen z vyprávění. v 8 měsících už jsem běhala říkali mi chodící trpaslík.špatně spala budila se kvůli maličkostem a nechtěla dál spat.neustále sem se prala na písku brala děckám hračky atd. Ve školce jsem nechtěla spávat a dělala problémi a přitom jsem byla děsně citlivé ditě.které se hned rozbrečí nebo naštve. První roky na škole byli hrozné(to už si pamatuji)byla jsem příliš aktivní a nic mě dlouho nebavilo. Učitelka nechtěla uznávat ani dislegii(nebo jak se to píše)netož že bych byla hyperaktivní. Při vetším nátlaku na učitelku a několik stížností u ředitele mě začala učitelka brat jako normální dítě.měla jsem určité výhody ve psaní a tak. Postupem času jsem se začala vyrovnávat jiným spolužákům a byla jsem klidnější a měla i kamarády.nikdo se mi neposmíval.kyž mi bylo víc začala jsem toho využívat ale vratmě se zpět.z nástupem na základku nastali i dobré časi ve formě kroužků. Začal jsem chodit do skautu,tanečních,malování,sportů atd. skoro celé prazdniny jsem strávila na táborech abych se dostatečně vyblbla a naši něli taky klid(určitě si ho zasloužili).kolem 13let nastal zlom.stěch všech koníčků jsem byla unavená a už nebyla tak aktivní.ve 14 už to byla úplná pohoda aspon se soustředěním a aktivity.ted můžu říct že vůbec aktivní nejsem ale mám zájem furt mít nějaké koníčky a něco dělat.ted mám 7 měsíčního kluka a už začíná chodit.ve všem je napřed ale jinak je docela klidas.krásně spí a umí si hrát sám.tak jsu zvědavá jak se bude dál vyvyjet.