Přidat názor k článku Trocha smutku

Právě jsem si prečetla příběh Bell a mnoha jiných.Bohužel i já nyní prožívám stejné pocity o kterých píše Bell.Taky mám dceru a je to teprve 3 dny co jsem byla na revizi potratila jsem v 11 týdnu.Těhotenství bylo v naprostém pořádku i ultrazvuk v 9 týdnu, jen tam byla malá krevní sraženina ta prý ,ale plod neohrozí tvrdil doktor a znova mě ujistil že je vše vpořádku!
Tak jak psala BELL a taky jiné i já jsem se od začátku těhotenství cítila strach a divnou nervozitu,kterou jsem u prvního dítěte necítila,ale já si myslela ,že je to hormonama.Ale celou dobu jsem se snažila nemyslet na to mimi pořád jako by mi něco našeptávalo at se na něho citově nevážu.Nikdo v mém okolí ani neví že jsem byla těhotná,jen manžel.(to dítě jsme si moc přáli)možná opravdu na tom "Tušení"něco bude.(doufám,že takové tušení už NIKDY mít nebudu.
Bohužel jsem neměla žádné příznaky blížícího se potratu.V noci jsem začla krváce pak přišly silné bolesti a bylo po všem.
Revizi a pobyt v nemocnici jsem prožila jak ve snu.Všichni na mě byli hodní a ohleduplní a ja se snažila tvářit,že se vlastně nic nestalo,ale vduchu jsem strašně brečela a kladla si otázku proč já a samozřejmě si dávala vinu.V nemocnici jsem nebrečela ,ale doma jsem měla úplné záchvaty pláče.Ted je to třetí den už brečím mínˇ!Potom co jsem si přečetla příběhy ostatních maminek se mi ulevilo ještě víc, je fajn vědět že nejsem jediná.A ještě lepší je číst jak maminky po potratu donosily další děti a tedˇ je to pro ně jen minulost.Moc bych nám všem co potratily přála brzy držet v náručí vytouženého potomka a ty to hořké události byli jen minulost!