Přidat názor k článku Trocha smutku

Ahoj Jani, také se nacházím v podobné situaci. Je to tři týdny, co jsem přišla o andílka v 10. týdnu. Byla jsem plná očekávání a už si plánovala , co všechno ještě musím zařídit než půjdu na mateřskou. Jenže. Člověk si pak tímhle zážitkem musí připustit pokoru k přírodě, která v tu chvíli ví, co dělá. I přesto, že je to velmi bolestivé. Moje známá terapeutka mi napsala do nemocnice větu, která mi velmi pomohla se osvobodit. Třeba i tobě pomůže.
Tady je: ´Určitě ti musí být smutno. Jen je možná dobré vzít v úvahu, že je to rozhodnutí toho mimča- rozhodlo se odejít a je třeba to respektovat. Kdyby zůstalo jen proto, že musí, bylo by to obtížné pro vás všechny. Určitě když ho necháš svobodně odejít, dá echo někomu dalšímu. Byť je to těžký, rozluč se, aby mohlo odejít v klidu.´
V předsálí operačního sálu jsem se s andílkem rozloučila. Bylo to opravdu lehčí. I teď si občas vzpomenu, ale pořád myslím na to, že to byla jeho volba a že mi možná měl jen některé věci vzkázat a pak zase jít...