Přidat názor k článku Tramvají naposledy?

Priznam se, ze cestovani MHD je pro mne taky nocni murou, mam rocni dvojcata, kocar sam o sobe cca 25 kg, cili s dvojcaty temer 50, jsem dost hubenour a ackoli jsem zvykla mit v kazde ruce jedno dite, zvedani kocarku i s dopomoci je pro me dost narocne. Zazivam bezne situace zde jiz zminovane - jakmile si stoupnu s tim kolosem na zastavku, vsichni mladi panove nenapadne ustupuji a predstiraji slepotu a hluchotu:)) Nekolikrat mi nabizely pomoc stare vetche pani, protoze jim ma situace nebyla lhostejna (pochopitelne s diky odmitam a vyhledavam mladsi a silnejsi "obeti"). Mnohdy jsou dopr. prostredky tak nacpane, ze nemam sanci, nehlede na to, ze pokud cestuje zaroven dalsi maminka s kocarem, vetsinou se obe nevchazime... Ale je pravda, ze zazivam i mile situace, kdy se napriklad kolem se potacejici bezdomovec nabidl, ze mi pomuze, sice na schodech malem upadl, nicmene nakonec vybalancoval (jen jsem pak nenapadne utrela drzatko kocaru, kde dotycny zanechal otisky svych nekolik dni nemytych rukou..:)) Ridici nastesti byvaji ke mne ohleduplni, jeste se mi nestalo, aby by mel dojem, ze musi behem meho vystupu nebo nastupu okamzite zavrit dvere a rychle odfrcet... Ackoli co neni, muze byt... Zkratka, chce to pevne nervy a taky velkou davku stesti:))