No mne když se řekne České Dráhy, tak se mi ježí vlasy... Coby student jsem zažila cestování do školy přes dopravní "uzel" Havlíčkův Brod, zauzlovaný tak, že ať jsem jela z kteréhokoliv směru, na další vlak při přestupu jsem musela cca hodinu čekat. Volný čas jsem využila k učení či se jen tak poflakovala okolo či po nádraží. Průměrná cestovní rychlost na trase nádraží u nás - nádraží u školy mi vycházela na 35 km/hod. Jednoho to naštve, ale s dětmi bych tohle absolvovat nechtěla.
Pak jsem jednou na trase Jihlava - Brno zažila cestu na kterou opravdu nezapomenu, armáda šla do civilu, což jsem si předem nějak nezjistila, a ve vlaku jsem byla asi jediný nearmádní a střízlivý cestující.
Zamkla jsem se v kupé a bála se o život, před očima jsem viděla scény jako z filmu PROČ. Pak jsem vlakem dlouhá léta jezdila jedině s někým.
Dnes bydlím tak, že do nejbližšího města MUSÍM vlakem. Ale ďělňák je naštěstí v pohodě. Uniformovaný je tam maximálně průvodčí. Pokud ovšem netáhnu kočárek a ještě jedno dítě za ruku... Mimochodem, nevíte někdo, proč se dělají bezbariérové přístupy na nástupiště, když pak do vlaku musím zvedat kočárek výše, než mám hlavu?
Předchozí