Pokud někam jedu vlakem, pečlivě vybírám spoje, tisknu si "neřáda", abych mohla dohledat náhradní spoje v případě nečekaných komplikací. Balím si den dopředu vše potřebné a dávám si obvykle hodinovou (minimálně půlhodinovou) rezervu s dvěma malými dětmi na nečekané čůrací, kakací, blinkací ... akce. I tak je pro mě občas komplikované naložit např. zavazadla s týdenní výbavou pro dvě děti a jednoho dospělého + dvě děti a kočár do většiny vagónů českých drah a jsem tedy nucena žádat lidi v okolí o pomoc (o "bezbarierovosti" většiny nástupišť nemluvě). Pokud jedu někam autem, balím si před odjezdem v den odjezdu, beru si samozřejmně doklady, kartu a obvykle i finanční obnos v hotovosti, pokud nejsme s mužem dohodnuti, že má u sebe dostatečnou částku on. Pokud se ovšem ráno probudím, a zjistím, že dohoda o cestě autem padá, protože manžel i s autem a finanční částkou v hotovosti zůstal nečekaně někde viset, mám u sebe částku tak akorát na jízdenky MHD a nákup chleba v sámošce, stravenky a platební kartu. Na kartě obnos jehož výše se dle cen jízdného v jízdním řádu jeví dostatečnou a mám dostatečně vážný důvod k cestování přes půl republiky (což z mého pohledu zkouška je), vyhledám možné spoje a pokud jen jeden z nich je přijatelný (např kvůli návaznosti na ostatní spoje), pokusím se ho i s balením nakvap za každou cenu stihnout. A pokud to nevyjde improvizuju a nestydím se za to. Blbý je tu jen ten vybitý mobil, ale i to se může stát, a to dokonce i bez přispění králíků k likvidaci nabíječky. Stačí se při rychlém balení dítek a věcí nepodívat na signalizaci stavu baterie. Jo a mimochodem s dítkem v šátku na břiše a s nákladem k tomu je pro mě někdy komplikovaní i použití obyčejné kliky u dveřá od vlastního domu. Tož tak :-)))
Bludička
Předchozí