Přidat názor k článku O kouření na veřejnosti

Jo, jo, před týdnem jsme byli se skoro ročním miminkem na speciálním vyšetření v Plzni a na oběd jsme se zastavili v restauraci. Skoro nikdo tam nebyl a nikdo tam nekouřil. Po cca deseti minutách se dostavili dva pánové středního věku, usedli k vedlejšímu stolu, malému věnovali líbezný úsměv a oba si zapálili. Prostě ono je ani nenapadlo, že je na tom něco divného. Chvíli jsem přemýšlela, jestli je mám požádat, aby si cígo odpustili, nebo se přesunuli, a pak jsem se zbaběle přesunula na opačný konec restaurace já. Ach jo.(Omlouvám se za dvojí psaní, prtě asistuje)