Přidat názor k článku O kouření na veřejnosti

V červnu jsem přestala kouřit, abych se aspoň trochu "vyčistila", než dáme šanci přírodě a miminku. Jenže pracuju v noci v casinu, kde jsem 12 hodin v zakouřeném prostředí. V místnosti, kde máme pauzy a občas tam sedím i hodinu, se různě schází 5 - 20 kuřáků. Máme společný prostor k odpočinku, jinam jít nemůžeme (ven se nesmí). Ještě když jsem kouřila, tak se psali petice, aby zaměstnavatel vyčlenil ještě nějaké místo, kam by jsme mohli chodit kouřit a nekuřáky neobtěžovali. Bez výsledku. Na čas zakázali kouřit uplně, ale pár lidí chodilo tajně na záchod a to bylo ještě horší. Po několika dnech se vše vrátilo do normálu.
Teď jsem nekuřák a šílím. U jednotlivce mi kouř nevadí (partner stále kouří, doma ven z okna (popelník má :)). Ani mi kuřák nesmrdí (pokud nejedu mhd nalačno k doktorovi... to bořím nos do svetru) Ale v té práci trpím. Jediný co ale můžu, je poprosit nejblíže sedícího kuřáka, aby foukal kouř a držel cigaretu na druhou stranu. Né že by to pomáhalo, když tam nikdy není jen jeden. A že bych se pustila do boje za opětovný zákaz nekouření? Nebo všem donekonečna opakovala, že když sedí v místnosti nekuřák, tak ať nekouří? Ne. Sedím, krabatím nos a snažím si sedat co nejdál od všech.
Štve mě, že jsem přestala kouřit (kouřila jsem 10-20 denně), abych plíce vyčistila a je mi to téměř k ničemu (záměrně píšu téměř, lepší jen pasivní, než pasivní i aktivní)
Už se jen těším až jednoho dne objevím na těhotenském testu dva proužky, vyprázdím skříňku a už mě tu nikdo neuvidí :))