Přidat názor k článku Trocha smutku

Ahojky, je to 7 měsíců co jsem také o miminko přišla, byla jsem "naštěstí" něco po 6 tt, a odešlo to ze mě úplně všechno samo, tak jsem nemusela podstupovat kyretáž, tudíž čas pracovat na dalším bylo celkem za krátkou dobu - 3 cykly. V polovině června 2006 jsem se vdávala (o mimi jsme se pokoušeli od ledna 06), pak svatební cesta, kde se nám to povedlo. Ale jak tady už někdo psal, že měl od začátku z toho divný pocit, sny, že potratí atd..., tak já na tom byla úpně stejně. Tak jak jsem tušila, že jsem těhotná, ještě dřív, než byl správný cas si udělat test, tak stejně jsem tušila potrat dřív než mi to lékař potvrdil. Už týden před tím dnem jsem ležela v nemocnici, protože jsem omdlela a měli podezření na mimoděložní a na UZ nebylo nic vidět (6tt), ale po 3-dnech se zase hladina HCG zvýšila, tak mě pustili domu.Byli to strašné 3 dny na porodnici.Tu dobu jsem tam byla jediná, komu hrozilo odebrání celého vaječníku včetně vejcovodu pokud se něco nezmění - jinak denně pláč nově narozených miminek. Ale pustili mě, za 3 dny jsem měla jít znovu na konrolu - konečně byl plod vidět v děloze - s nadšením jsem volala manželovi, ale za 5 hodin jsem měla telefon od doktora, že hladina HCG klesla na polovinu, že se mám zítra znovu zastavit, že to vypadá, že plod zemřel..., ale to jsem už nemusela, druhého dne ráno jsem začala krvácet. Pod pravidelným docházením do nemocnice bylo zjištěno, že žádný zákrok podstoupit nemusím, že děloha je čistá. Byla to pro mě rána, i když jsem tušila, že je problém. Nebýt manžela, tak bych to nezvládla. Snažil se být tak silný, nedával najevo žádné pocity ani slzy (ze začátku jsem ho nechápala a zlobila se, že mu je to jedno co se stalo), ale teď už vím, že jako muž se smutku a trápení brání jinak, že ho jinak cítí a prožívá a hlavně nechtěl být ten druhý, kdo tu bude brečet. I když to bylo tvrdé, tak byl tak silný, že mě z toho brzo dostal a myslím na to doopravdy jen vyjímečně a vzpomenu si na jeho i lékařovi rady a řeči : že nejsem jediná, které se to stalo, že můžu být ráda, že aspoň víme, že jsme oba plodní, že plno žen ani netuší, že potratí, že je to pomalu u každé druhé ženy a hlavně, že Můžu mít další děti... a manžel mi řekl, neboj se, ještě budeme mít tolik dětí, že nebudeme vědět, kam je budeme dávat :-) časem všechno přebolelo a ani netušíte jak moc jsem si přála zase vidět ty dvě čárky na testu, ale měla jsem strach z dalšího zklamání. Manželova maminka mi jednou říkala, když také přišla o dvě děti na začátku těhotenství, že jí jedna stará paní kořenářka říkala, že nemá plakat, že po potratu je děloha připravená, jako jarní pohnojená zahrádka připravená na semínka.... :-) jak u ní, tak i u mě se to potvrdilo. Uběhly 3 cykly a za 3 týdny na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Dnes jsem v 155tt + 2. Ale popravdě řeknu, že kdybych na to asi myslela jako dřív, kdy jsem každý sex brala jako výrobnu dětí a ono to nešlo, tak bych asi ani dnes nečekala. V tu dobu, jelikož nás ani jednoho nenapadlo, že by to šlo tak rychle, tak jsme si sex užívali a vůbec nemysleli na výrobu dětí a je to tu. Psychika hraje velkou roli!!! Ještě mě ale provází strach, protože příští týden jdu na vývojové vady a to je dost nepříjemné a stresující, ale můj optimistický manžel mi dává sílu!!! Holky, držte se a nevěšte hlavu!! Nic není ztraceno. I vám se to povede!! Musíte věřit a dát tomu čas.