děkuju za příjemnej příspěvek, a to proto, že mám kolem sebe hordu kamarádek, co porodem žijou skoro od prvního momentu, kdy se dozvědí, že se jim v břiše zabydlelo mimino. já sama jsem rodila císařským řezem, protože šlo o první porod a holčička se rozhodla zůstat hlavičkou nahoře. před porodem jsem si vyslechla pár trefně mířených poznámek typu, že císař není pro pravé ženy, to jsem ale netušila, co bude následovat po porodu. to jsem se skutečně opakovaně dozvěděla, že nejsem skutečná žena a matka, protože jsem netrpěla, tak jak bych měla, což nejvíc rozzuřilo mého manžela, který je od té doby odhodlán každé pravé ženě ukázat moji jizvu na břiše, aby věděla:)
já jsem porod brala jako netrpělivě očekávaný konec tlustejch devíti měsíců a na holčičku jsem se hrozně těšila. nic víc, nic míň.
a zdravím všechny maminky, k.
Předchozí