Přidat názor k článku Jeden pohodový porod

Je to právě rok, co se nám narodil chlapeček.
Celé těhotenství jsem vzorně studovala, byla připravena na všechny možnosti, samozřejmě jsem si připravila i porodní plán (kdyby ho po mně náhodou chtěli). "Kontrakce" začaly v pondělí pár minut před půlnocí. Maličký se narodil ve středu v šest večer, nakonec kvůli nepostupujícímu porodu císařským řezem.
Celou dobu jsme strávili s manželem v porodním pokoji. Byli jsme tam sami, měla jsem gymnastický balón, prakticky celou dobu jsem byla na kapačkách a monitoru - hlídaly se stahy. Neotevírala jsem se. Manžel měl normální civilní oblečení, já byla v nemocniční košili. Nechtěla jsem investovat do superobří noční košile (prostě jsem tak velkou nesehnala, no), navíc si myslím, že erární prádlo má tu výhodu, že vám ho bez problému vymění při jakémkoli znečištění... a že jich do doby porodu bylo.
Byla jsem oholena (přes to své superbřicho jsem si v posledních měsících nebyla schopna oholit ani nohy, natož ona místa...), měla jsem s sebou Yal gel, ale nakonec jsem si nechala dát normální klystýr. Někomu to může připadat útrpné nebo ponižující - já mohu dodat jediné - konečně jsem měla pocit, že se mi v břiše udělalo trochu místa (a to jsem se poslední dny sama od sebe neustále vyprázdňovala). Navíc mi samotné by nebylo příjemné, kdybych s miminkem tlačila také stolici, jakože to neovlivníte, ani kdybyste chtěli.
Personál byl naprosto perfektní, samí mladí a hezcí doktoři 8-)))), vtipkovali se mnou, sestřičky byly hotoví andílci. Manžela nikdo nevyhazoval, byl mi hodně potřebný, kdo by tam měl čas se mnou tři dny pochodovat po chodbě nebo mě držet za ruku při mých minikontrakcích. Nemluvě o hopsání na balónu ve sprše, kde jsem nakonec z nevyspání usínala.
Nakonec se rozhodlo, že teda půjdeme na toho císaře, proběhlo to perfektně, na sále jsem dojala doktory, chtěla jsem, aby mi popisovali, co právě dělají (nejsem doktor, ale hrozně mě to zajímalo, celých devět měsíců jsem dumala, jak k porodu dostat kameru, tohle bohužel neklaplo). Manžel se pak ptal, co se tam dělo, protože neustále slyšel hrozný řehot.
No a před dvěma týdny naše zlatíčko oslavilo první rok.
A my už se těšíme, až si to za pár let všechno zopakujeme s druhým miminkem.
Ještě musím prozradit jedno: manželovi se v porodnici tak líbilo, že dodnes jezdí s kočárkem na procházky do areálu porodnice "čichat" tu vůni.