Často si říkám, že by pro mě osobně bylo lepší, kdybych nebyla tak profesionálně deformovaná a dokázala lékařům věřit. Takže trochu tu bezmeznou důvěru závidím. Já mám opačný problém, opravdu se bojím :-(
Zatím jsem neměla zvláštní důvod pro svůj strach, protože zatím to byly u dětí angíny apod., ale čeká nás operace a mě jímá děs hrůza. Přitom jde vlastně o banální operaci předkožky, jenže kolik banálních operací již skončilo tragicky? Jelikož jsem měla tu možnost podívat se více do hloubky těchto případů, tak teď, když se jedná o mé dítě, jsem strachy bez sebe. Klukovi je 6 a půl let a lékaři na mě tlačí stále víc. Prý do nástupu do školy, aby to bylo. Chápu, že já jsem opravdu extrémní případ, jenže jsem se setkala s tolika lidskými tragédiemi, které se nemusely stát, kdyby....Bojím se několika věcí, bojím se mimořádné nepředvídatelné okolnosti, která může nastat bez toho, aby na tom lékaři měli nějakou vinu, bojím se, že se stane chyba nedbalostí lékaře - třeba anesteziologa nebo chyba sestry (ať si prosím nesplete fyziologický roztok s dezinfekčním a nevstříkne mu ho do žíly - taky se stalo), prostě bojím se :-(
Ach jo, chtěla bych mít k lékařům bezmeznou důvěru, ale bohužel po všech těch tragédiích jí nikdy mít nebudu.
Předchozí