Přidat názor k článku Milenka je už Doma

Mili,
je to hrozně smutné čtení :-/. Tečou mi slzy a vybavuje se mi hodně čerstvá vzpomínka. V neděli jsme jeli se synem na pohotovost, protože se choval divně. Neměl ani moc teplotu, ale plakal přes 3 hodiny, nechtěl se postavit na nohy, jakmile usnul, tak ho něco budilo a zase plakal. Bydlíme sice ne v Praze, ale ve vedlejším městě a věříme přecejen víc Motolu, jeli jsme tedy tam. I když byla neděle večer (kolem osmé), věnovali se synovi, prohlíželi ho, nabírali okamžitě laborku. Určitě ty znaky nikdo nebagatelizoval. Nakonec se ukázalo, že to byl začátek ošklivé chřipky (snad), který se prostě takhle projevil (už 4.den válčíme se 40-kama a v tom Motole měl syn jenom 38 a doma předtím dokonce jen 37,2). Ale asi to dost ilustruje přístup :-/. Zatímco někde se mohou i v neděli po osmé večer na dítě podívat 3 lékaři a posílají nás domů s tím, že kdyby něco ať hned zase přijedeme, jinde si to dělají po svém a míň šťastně. Musím se přiznat že taky děkuji - někomu kdo zařídil, že bydlíme kde bydlíme. V Motole už byl syn několikrát hospitalizovaný a příběhy, které jsem slyšela o péči v některých okresních nemocnicích (vyprávěné maminkami dětí - spolupacientů) jsou - velmi smutné :-(.