Přidat názor k článku Milenka je už Doma

..v Lucembursku jsou asi v přístupech k dětským pacientům a rodičům mnohem dál..snad je taky jednou doženeme. Když jsem chtěla být se synem společně přijata v nemocnici,bylo mi řečeno,že nemají místo.V té chvíli jsem ho tam ani nechtěla nechat,ale lékař/bohužel primář/mne hned ostře napadl,že tedy ať si ho klidně odvezu do vzdálenější nemocnice /asi 50 km/,to se mi nezdálo vzhledem ke stavu syna /horečka,průjem/ přijatelné - taky spojení s rodinou by bylo o dost komplikovanější.Pak mi ještě řekl,že děti bez matek jsou klidnější - no nevím,kde tohle sebral. Možná chtěl říci apatičtější a odevzdanější.Každopádně jsem stále projevovala zájem hned jak se místo pro mne v nemocnici uvolní jít za synem. Po dvou dnech mne tedy přijali - stav syna mne naprosto šokoval. V té době už normálně mluvil a byl bez plínek. Z postýlky na mne hledělo naprosto vysílené zviřátko - plakal tak dlouho,že už ani nemněl slzy - to okomentoval procházející mladý lékař slovy-no podívejte,ani nemá slzy!Zřejmně mněl dojem,že 1,5 staré dítě pláč finguje-fakt nechápu. Syn přestal mluvit,jen pořád opakoval tma,tma,bojím,bojím-byla jsem vyřízená. Když se objevila sestra/mněla dlouhé rozpuštěné vlasy-jako já v té době/dostával úplný záchvat -takže po příchodu z nemocnice jsem se raději nechala ostříhat,protože vždy,když jsem si rozpustila vlasy syn se mne bál. Syn mněl dostávat dietní stravu,když sestra přinesla bramborovou kaši politou omáčkou tak jsem šla do vrtule a na můj dotaz,jestli je to dietní odpověděla,že stejně toho moc nesní a kdyžtak ať mu tedy jdu koupit něco do nemocničního kiosku /třeba rohlík/- na svačinu dostal pudink- to do mne fakt vjela zlost a zavolala jsem manželovi,že jedeme domů.Šlo tenkrát o salmonelu,ale akutní část onemocnění/vysoké horečky 3 dny a fakt pekelnej průjem/jsme si odbyli doma a kdybych možná po probdělých nocích nezpanikařila mohli jsme to zvládnout doma jen s ambulantním lékařem a já i synek bychom si ušetřili tuhle děsnou zkušenost. Naštěstí si z toho dnes nic nepamatuje/zrovna nedávno jsem se ho ptala/ a to mne uklidňuje :-)