Přidat názor k článku Milenka je už Doma

Kamilo, také nejsem věřící. Jsme na tom asi tak jako ty. Věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Ale Bůh??? Nevím. Mě zemřela matka, když mi bylo 14 a byl to dost krutý zážitek. I ty roky potom jsem měla hodně těžké, ale jsem za ně ráda. Jinak bych byla asi jiná.
Ale to jsem nechtěla napsat. Jednou jsem někde četla, že "Bůh" si k sobě bere ty, které má nejraději. Sice nevím, proč je nechá trpět, ale docela mi to přišlo "trochu logické". Máma byla taky skvělý člověk, hodná, milá, všichni jí měli rádi a neměla to v životě jednoduché (jen samá práce a taky starosti s mým otcem, myslím, že s ním nebyla moc šťastná, i když mi to do očí nikdy neřekla), takže mi to opravdu přišlo docela trefné vysvětlení. Jako by jí "někdo" chtěl zbavit toho lidského utrpení.
Tento článek jsem četla hned ráno a celý jsem ho probrečela. I si trochu vyčítám, že jsem ho četla, protože na to musím celý den myslet. Mám dvě děti a neumím si představit, že by se jim mělo něco stát. Jímá mě z toho hrůza. Nejhorší je, když se musí máma dívat dětem do hrobu. To mi řekla moje babička. Věděla, o čem mluví. Pohřbila dvě svoje děti (mojí mámu a strejdu).