Přidat názor k článku Milenka je už Doma

Já mám čerstvou podobnou zkušenost z jednodenní chirurgie v Dětské nemocnici v Brně, dcerce tam minulý týden dělali zákrok na krku. Od přijetí na oddělení jsme s ní mohli být manžel i já zároveň, sestřičky v podstatě jí přišly jen dát léky nebo převázat ránu, všechno ostatní jsme obstarali my - přebalování, krmení, chování atd. . Jediná chvíle kdy brečela byla když ji odváželi na operační sál a ona viděla, že nejdeme s ní. To mi taky vyhrkly slzy do očí,ale sestřička se hned co ji odvezla vrátila za námi, aby nás uklidnila a řekla nám, že Emma přestala plakat hned za rohem a chytla se jí kolem krku. Byli jsme tam všeho všudy dva dny, ale rozhodně to patří mezi mé nejlepší vzpomínky na nemocnici - všude hračky, usměvavé ochotné sestřičky s čímkoliv pomoci, doktorka mi všechno vysvětlila, odpověděla na všechny moje dotazy a netvářila se jako že ji obtěžuji, sestřičky se každou chvíli na nás chodily dívat a ptát se kdy si přejeme jíst... Dokonce když bylo potřeba, mohla si dcerka v noci vlézt ke mě do postele. Emma se tam cítila jako na dobrodružném zábavném výletě, hrozně se jí tam líbilo a pořád měla výbornou náladu. Takhle si představuju dětské oddělení v nemocnici. Ale připouštím, že to může být jen světlá osvícená výjimka.