Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

Souhlasím s tebou je to jen o lidech. V roce 1993 byl můj starší syn ve věku 3let hospitalizován na chirurgii kvůli revizi podbříška také v DN Brno. Tenkrát se nedalo v nemocnici zůstat s ním (teprve se to rozjíždělo) tak jsem opravdu 4 dny nespala a byla "na nervy" doma (já sama mám dodnes traumatické zážitky z této nemocnice, když jsem byla 14dní hospitalizována jako 4letá a věřte, pamatuji si to moc dobře). Na doporučení paní doktorky jsme nemohli ani na návštěvu, aby se nerozrušil, no 4den jsem si ho vyřvala domů. Překvapená jsem byla z toho, že se mu tam líbilo a prý plakal jen po narkóze (z důvodu zmatenosti) ale opravdu jen chvilku, sestřička ho prý velice rychle a mile uklidnila.
V roce 2006 byl hospitalizován můj druhý syn (6 let) v téže nemocnici. Na ORL jsme byli jen vyšetřeni a odkázáni na infekční oddělení na příjem. Prosila jsem paní doktorku, že vše zařídím, ale ať nás pustí domů (nedala nám skoro žádné vysvětlení - prý zánět dutin, proč by měl být hospitalizován). Trošku divně se na mě dívala a řekla, že neexistuje. Teprve na infekčním oddělení nás informovali, že má zánět, který se mu "vrazil" za oko a natíká dovnitř. Nebezpečí bylo v tom, že pokud mu nezaberou silná antibiotika tak mu hrozí zánět mozkových blan, ale také, že mu otok může přerušit oční nerv. (podotýkám, že syn neměl teplotu, jen nateklé oko)
Okamžitě ho přijali na intenzivní péči na inf.oddělení (nebyl infekční) s tím, že tam s ním být nemohu - to bylo pondělí. Pořád jsme tam volali (obdivuji sestřičky za trpělivost, ale můj syn je opravdu silně fixovaný na mě) a nebyl problém. V úterý problém nastal, syn přestal spolupracovat, odmítal cokoliv (byl 24hod. na kapačkách) byl silně rozrušený a paní doktorka mi řekla, že bych měla rychle přijet. Už jsem se odtud nehla, tedy na noc jsem jezdila domů, ale hned ráno jsem tam byla a odcházela, až dostal léky po kterých opravdu usnul. Celých 10 dnů jsem strávila u postýlky na židli, jídlo jsem si nosila z domu, i oblíbené hračky jsem synovi mohla donést. (toto oddělení má jen samostatné pokoje s vlastním soc.zařízením) Sestřičky i paní doktorky byly fajn.
Né vše bylo ideální, měla jsem svoje výhrady a z některých věcí jsem byla na nervy, ale v rámci možností to šlo.