Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

Ahojky, má dcerak byla v nemocnici pro zánět vedlejších nosních dutin, když jí bylo 7 let. Ještě než nás sestřička začala papírově přijímat, zeptala jsem se, zda mne mohou s dcerkou přijmout. Měli plno, tak jsem prohlásila, že ji tam nenechám a jedeme do jiné nemocnice. Sestřička ale zavolala přímo na oddělení a zjistila, že následující den se uvolní nadstandard. To pro mne i dcerku bylo přijatelné, punkce dutin byla plánována na následující den. Trvala jsem také na tom, že budu z výkonu. Když jsme šli druhý den na ORL na punkci, držela jsem dcerku při výkonu na klíně a lékař se až divil, jak dítě dobře spolupracuje. Proč asi? Předem jsem jí v klidu vše vysvětlila a během výkonu nebyla sama mezi cizími lidmi.

Byla jsem ráda, že jsem tam byla s dcerkou, ani následné výplachy prováděné už na oddělení pro ni nebyly příjemné, ale věděla, že tam má mámu, a tak se nemusí bát dát najevo své pocity, bolest, strach.

Také mi jedna sestřička řekla, že děti tam bývají hodné i bez rodičů. Já jí na to odvětila, že to ale neznamená, že jsou v pohodě a nepociťují strach, úzkost, stesk.

Sestřičky i lékaři se k nám chovali moc hezky, ale kdybych netrvala na tom, že tam dcerku samotnou prostě nenechám, byla by tam sama, protože nebylo místo...