Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

A já mám zas zkušenost z Bulovky jinou. Když bylo Terezce 10 dní (já tedy 10 dní po císařském řezu), tak jsme musely kvůli velmi velmi vysokým hodnotám žloutenky do nemocnice na fototerapii. Náš pediatr nám domluvil pobyt na Bulovce a musely jsme co nejrychleji dorazit. Když jsme tam přijeli, byl večer, kolem 18:30, nikde žádný doktor, jen sestra, která stále říkala čekejte, čekejte, paní doktorka přijde. Paní doktorka se ani neukázala, jen nám po sestře telefonicky vzkázala, že NEMAJÍ MÍSTO a že to nevěděli, když náš pediatr volal. Máme prý jet do jiné nemocnice!!! Bylo 21:00, když nás vykopli. No umíte si představit, jak mi asi bylo. Nezmohla jsem se na nic. Díra v břiše, maličkaté miminko (na chodbě jsem odstříkávala a poté krmila stříkačkou), byly jsme bez auta, od porodu jsem nespala a vysoká hodnota žloutenky ohrožovala Terezky mozeček a já byla úplně zcvrklá strachem a zodpovědností za toho tvorečka. Nakonec vše dobře dopadlo, ale trvalo to ještě dlouho, pár hodin jsme pobyly u Apolináře, tam to bylo dobré. Byl to nejvíc vyčerpávající večer v mém životě. Doopravdy se mi chtělo nebýt. Takže mám otřesné zkušenosti s Bulovkou i z porodu (ne přímo z porodu, ale šestinedělí) i po porodu, dělá se mi zle, jen když jedu kolem autobusem.