Přidat názor k článku Milenka je už Doma

Milá Mili, jakobych četla svůj vlastní příběh,prožívaný v roce 1991 -92. Tehdy taky můj zdravý syn, za kterého jsem neustále Bohu děkovala (asi málo) a prožívala jsem požehnaný stav, zničehonic dostal v osmi měsících horečku v noci , spadl do bezvědomí, měl křeče. Sanitka přijela za 7 minut, ale syna se nepodařilo probrat ani po injekci. Odjezd do Motola, tam další injekce - nic. Náběr krve nešel, krev už byla skoro sražená a čas běžel. Syn byl bez 10 minut 2 hodiny v bezvědomí, když se probral.Nechali si ho tam. My jsme šli s manželem pěšky ve 4 hodiny ráno domů držíc se za ruce a plačící. Až do rána jsme se modlili, aby to nebyl zánět mozkových blan - až ráno jsme mohli volat do nemocnice. Syn to na rozdíl od Milenky přežil!! Situace se však opakovala ještě 2x, než nás přijali na hospitalizaci a pochopili, že nejsem hysterická matka. V té době měl ale už 40 epileptických záchvatů denně. Z původně zdravého dítěte máme dnes dítě s těžkým mentálním postižením, nemluví (bylo při bezvědomí narušeno centrum řeči), má nezkompenzovatelnou epilepsii. I já jsem stejně jako Vy, Mili, strávila v nemocnici dny a noci hrůzy a proplakala moře slz. Držely mě kamarádky a manžel.Je to očistec, který žiju už 15 let. Ale naučila jsem se s tím žít. Mám další děti,víru, zájmy, výborné přátele, cvičím, podnikám. Stojí to úsilí, ale stojí to za to zvednout se a jít dál! Přeju vám a celé rodině, aby jste se odrazila ze dna a také se dokázala zvednout. Dáša

A