Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

Mám zkušenost z Motola se svoji 6letou dcerou. Měla zlatého stafylokoka, ovšem vyrazil se šílenou mokvající vyrážkou přímo v oblasti zevních rodidel. Příjem a vyšetření bylo naprosto šílené, doktorka hrubá a nepříjemně sarakstická - dcera neuměla vylézt na "kozu" a nikdo jí neřekl, že si kalhotky musí sundat. Já mezitím vyplňovala tuny formulářů....2x denně následovalo zavádění čípků, které vzhledem k přístupu personálu a následné hysterii dcery nebylo nepodobné znásilňování. Dvě jsme ji musely držet a doktorka zaváděla... Noebešlo se to bez křiku typu: Maminko pomoc, ne já umřu....atp. a já jí musela držet přitom nohy od sebe. Něco tak strašného bych nikomu nepřála. Při poslední kontrole tam byl místo doktorky pan doktor. Dcera odmítla vyšetření a prala se s námi - pan doktor na to šel psychologicky a říkal "No ty jsi velká holka...chodíš do školy? No asi do pomocný jak tak koukám!" Musím říct, že většího debila s akademickým titulem jsem za žiot nepotkala. Všechno je to zejména o lidech a o přístupu. Dnes je dceři devět a ještě když jedeme okolo Motola, lehce se chvěje.