Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

No to bych dost nerada :-). Na druhou stranu mám pocit, že to opravdu máme za sebou. Jediné, co je dodnes citlivé, tak je slovo Motol. Prostě když je nutná hospitalizace (od té doby to bylo 1x), tak dcera prostě odmítá jít či vůbec slyšet, že by ta možnost mohla nastat. Ale naštěstí jsme registrováni i v Krči a tam naopak vždycky všichni byli naprosto v pohodě. Nezní mi to, cos napsala moc optimisticky a je mi líto, že jsem selhala.Tvoje máma asi taky litovala - navíc na její omluvu (já své selhání neomlouvám a mám na sebe obrovský vztek) nutno říct, že tehdy byla jiná doba a opravdu sis na nic moc stěžovat nemohla. Ae díky za nápad - asi zkusím příležitostně aby z ní někdo odborně vytáhl, zda to ještě vnímá..... Myslím, že byla tak malá, že mi to za zlé neměla....ale pro mě to bylo šílené, když vidíš, co "musíš" dělat svému dítěti a ono tě přesto volá na pomoc....Fuj skoro mi to připomíná ty příběhy týraných dětí, co přesto, že dostanou ránu vztahují ručky po mamince. Nechci na to už vzpomínat - jen se mi to opět všechno vybavilo, když jsem četla, jak se chová personál v dětských nem.