Léčba byla bohužel nutná a jiný způsob než lokální léčba by byl prý neefektivní. Nešlo o léčbu ale o přístup - ten byl naprosto šílený. Náš příběh jsem zde popsala vzhledem jako svoji zkušenost a svoje selhání, rozhodně ne jako důvod aby se do mě kdokoliv navážel. Dnes tak nechápu, proč jsem nebyla radikálnější, ovšem dcera měla otevřené krvácející rány téměř všude a zpočátku nikdo nevěděl, co to vlastně je. Vpadalo to naprosto šíleně a chodili se na ní dívat jako na exota. Já se hlavně strašně bála, aby to nebylo nic vážného (byli jsme po 3 měsíční dovolené v Africe, sice Seychelly ale stejně). Jak jsem psala, věřila jsem, že jí pomáhají, přesto, že jsem zírala jak blázen jakým způsobem.... Je mi to líto, ale opravdu neočekávám Vaši lítost či kritiku. Je to jen poučení pro ostatní. A co se mě osobně týče zažila jsem už spoustu věcí, které mě osobně nebyly vůbec příjemné, přístup též nebyl a jedničku, a taky jsem se neozvala...asi to mám v povaze. Nicméně Váš příspěvek zase nadzvedl mě.
Předchozí