Díky Vám všem - sice jste mě uvedly do "deprese", že by něco mohlo být tak strašně pod kůží, že to vyleze až bude nejvíce potřeba gynekologii navštívit, ale díky Vám to teď začnu nenápadně řešit. Je fakt, že jsme o tom mluvily mockrát, ale spíše z pohledu, že se tam nechovali hezky. Nikdy z pohledu, co se to vlastně opravdu dělo - samozřejmě ví, že byla nemocná (nedalo se to přehlédnout :-)), ví, že existují i takovéto nemoci ale to je všechno. Zdála se mi moc malá, takže jsme probírali jen to, co se dělo přiměřeně věku (a taky mojí stydlivosti). Ale je pravda, že Vaše odpovědi mě vedou k zamyšlení, zda není na místě se na toto téma zaměřit - devět let už stejně není málo, sledujeme Ordinaci v růžové zahradě, která mi moc pomohla s probíráním jistých témat (byť velmi povrchně). Dnes už jsem si i jistější a větší "matka lvice", ale když přijde problém, spíše řeším, aby všechno bylo v pořádku, než že bych dokázala usměrnit "autoritu", jež se chová nepatřičně.
Předchozí