Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Zdravím všechny, ráda bych taky přidala svůj příspěvek.
Cvičím Vojtovu metodu se synem od tří měsíců - nejsem odborník, tak to napíšu zjednodušeně - cvičíme proto, že upřednostňoval pravou stranu, stále byl otočený napravo. Na první rehabilitaci jsme šli potom, co jsem si přečetla několik článků z této diskuse. Musím napsat, že jsem byla psychicky na dně, donutila jsem manžela, aby šel s námi a hrozila se, co nás čeká. Rehabilitujeme v berounské nemocnici a musím touto cestou poděkovat našim rehabilitačním sestrám. Mé obavy se díky nic rozplynuly a moc nám pomohly. Cvičíme pravidelně už tři měsíce a hodně jsme se zlepšili. Na poslední prohlídce u neurologa jsme se dokonce dozvěděli, že nás čeká ještě kontrola v půlce května a pokud se vše bude vyvíjet jako doposud, tak se cvičením skončíme.
Taky musím napsat, že u cvičení brečí syn opravdu jen vzácně a není to nejspíš od bolesti, ale protože má hlad. Snažíme se totiž cvičit před jídlem. Po této stránce nám daly rehabilitační sestry radu k nezaplacení. Záleží totiž na nás, milé maminky, abysme při cvičení nedávaly před našimi dětmi najevo, jak trpíme. Pokud budeme fňukat my, tak naše dítko v pohodě nebude. Musím říct, že se touto radou řídím a i když jsem se zpočátku taky musela přemáhat, tak se snažím mému synovi cvičení zpříjemňovat zpíváním, povídáním říkadel a vždycky se na něj směju. Asi to pomáhá, protože je při cvičení téměř vždy v pohodě a často se nám stává, že se dokonce směje.
Přeji všem, aby v sobě našli sílu a u Vojtovy metody vydrželi. Určitě sklidí kýžené ovoce.