Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

Ahoj, taky jsem byla přesvědčena, že když si budu nekompromisně trvat na svém - tj. zůstat s dítětem, tak mě přece nemůžou vyhodit. Jak asi, že? Policií... Ale můžou - hádejte jak? Rozhovor se odehrával takto, já trvala na tom, že budu přítomna u drobného lékařského zákroku u syna (byl provedený v ordinaci - tj. žádné sterilní prostředí, podotýkám, že nešlo o hospitalizaci, ale situace je podobná, protože s dítětem máte právo být u jeho ošetření), no a víte co mi doktor řekl, že buď odejdu nebo syna neošetří - prý nemá rád, když se mu se mu někdo dívá na záda. A jste v situaci, že nevíte co máte dělat. Dotyčný je specialista, druhého u nás v republice nenajdete a co teď? Syn má určité zdravotní potíže a prostě častěji navštěvujeme lékaře, vždy jsem byla u všeho a malým - líp to snáší (je mu 9. měsíců). A teď toto, lékaři jsem od plic řekla své, ale dosáhl svého, protože zdravý rozum mi velel nechat dítě ošetřit. No nicméně to nějak nemůžu vstřebat.