Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

Žila jsem v domnění, že se už ledacos zmněnilo. Snad jsem jen v posledních 4 letech měla štěstí nebo nic nepřekonalo 10ti denní pobyt na dětském infekčním oddělení na Bulovce v Praze před 9ti lety s tehdy 8mi měsíčním synem, kojeným. Trvala jsem na pobytu s ním, sestry tvrdily, že to není možné, nepřesvědčily mě. Nakonec mě přece vpustily na oddělení, pokoje byly volné dva. V jednom jsem byla s dítětem já. Připadala jsem si jako první vlaštovka. Dodnes jsem moc ráda, že jsem neustoupila. Nechci dopodrobna rozepisovat, jak se sestry chovaly ke mně a synovi, k jiným dětem a k mladé sestře, která by se dětem věnovat chtěla. Sice mi to daly vychutnat, kdo je tam pánem a nebyla to lékařka, ale aspoň jedno dítě nebylo napospas personálu. Myslím, že ty sestry ..., raději ne, ještě teď jsem rozrušená.
Jestli má někdo informaci a podělí se, jak to tam vypadá teď, budu ráda. Pro mě to mělo dohru na infekčním odd. pro dospělé, měla jsem ty samé příznaky, potvrzena byla u nás obou salmonelóza. Hygiena na dosp. inf. jedním slovem katastrofa, při první vizitě jsem se nechala pustit na reverz. I kdyby vás měla přivézt záchranka, nezapomeńte v ruce svírat toaletní papír, pleny, prostě cokoliv, erár neexistuje.
Podle mých dalších zkušeností není důležité jaká nemocnice, ale jednotlivá oddělení. A o některých jsem teď dostala reference díky vám. Ráda vám napíšu o vlastních, naštěstí, pozitivních zážitcích.
Např. poslední pobyt v nemocnici Motol na dětské chirurgii, já myslela, že sním. Taková vstřícnost a chuť pomoci od sester a lékařů, mi doslova vyrazila dech. Vysvětlovaly co, proč, kdy a nekroutily pohoršeně hlavou nad chováním mého vystrašeného a hodně jiného už 10ti letého syna. Ty sestry nebo teď spíš už sestřičky nepotřebovaly potvrzení o autismu, aby se mohly chovat líp, ony se tak chovaly samozřejmě. Moc se mi ulevilo. Nikomu jsme v pokoji na židli nevadili, stejně tak ostatní rodiče na pokojích se mohli věnovat dětem, kdy chtěli. Naštěstí se slepák nepotvrdil a za pár dní jsme mohli jít domů.
Další dobré zkušenosti mám s dětskou zubní ambulancí v Motole, kde v narkóze trhaly zuby zase zmíněnému synovi a trauma to nebylo a mohlo být.
Mladší dítě taky leželo v Motole na dětské interně, tehdy kojené a bylo se mnou na pokoji. Než se uvolnilo místo nocovala jsem vedle ní na židli, ale hlavně jsme byly spolu a nikdo se nedivil. Nikdy jsem pak už nezažila to, co na Bulovce na inf.odd..
Píšu taky proto, že vaše zážitky např. dětská gynek. mě nadzvedla a nemůžu spát. Taky se bojím, že se nechám zlomit ke spolupráci s lékařem a personálem, abych rychle vyřešila nějaký problém dítěte. Do konfliktu se mi nechce, ale občas překvapím samu sebe, že u dětí to pro mě takový dilema není. Ale chápu tu paní, co psala o d.gynekologii, že byla tak vystrašená a zblblá odborníkama, že spolupracovala. Mohlo se to stát klidně i mně. Tento článek a ty další mě znovu přesvědčily, že stojí za to být ten potížista, ozvat se a pokoušet se změnit ne svoji paměť, ale následující okolnosti.
Díky