Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

ahoj, všechny maminky, co zažily pobyt v dětské nemocnici v Brně srdečně zdravím a připojuji se k e špatným pocitům z tohoto nemocničního zařízení. Byla jsem tam se synem, když měl 10 měsíců, na ORL s laryngitidou. podle mého dnešního pohledu to nebylo ani nutné, ale tehdy na mě doktorka hned na příjmu vyhrkla, pokud ho tady nenecháte, tak vám doma umře. tak jsem ho taam nechalal, ale vydupala jsem si, že s ním budu na pokoji na šíleném prvorepublikovém lehátku za 200Kč za noc. byli jsme tam 4 dny a nakonec jsem si opět vydupala propuštění. Strava dětí byla šílená, nejprve mu dali k večeři čokoládového mikuláše, druhý den dostal tvarohovou buchtu. Ještě se vracím,že jsme byli přijati ve 4 hodiny ráno a do oběda mu nedali nic, ani napít, tak moje maminka šla koupit piškoty, protože řval hlady.když jsem řekla, že chci převařit vodu na čaj, řekli mi sestry proč,je už velký a dali mu jejich erární čaj, tak jsem se ptala jaký je a bylo mi řečeno černý(úžasné pro kojence...)proto jsem si stěžovala na stravu, druhý den mu donesli něco namixované v láhvi s dudlíkem, opět jsem protestovala, že ho učím jíst lžičkou(vždyť to se má a ne z lahve), dívali se na mě jako na....
Proto moje maminka si vzala dovolenou, ráno vstala, uvařila malému jeho jídlo a čaj, mě kávu a tatínek ji vezl za námi, tam nám dala vše potřebné k přežití. to se opakovalo až do konce. měřit malému teplotu o dvou hodinách v noci, kdy se na omak zdál normální, jsem odmíla, že ho nebudu budit, po třetí to konečně pochopili a nechali ho spát. spal u mne na lehátku, protože bočnice postýlky při stahování šíleně vrzala a stejně tam nechtěl spát a já byla klidnější, když byl vedle mne. Dovedete si představit, jak jsem spala já. To se jim také nelíbilo, měli smůlu, za svého synka jsem bojovala.Maminka mi donesla digitánlní teploměr a celou dobu jsem synka nedala z ruky, nikomu! V noci jsem byla sědkem, jak plakal půlroční chlapeček se zápalem plic a sestra vešla mezi dveře, zařvala a by spal, položila ho na záda(se zápalem plic...), zakryla ho dekou, zavřela dveře a odešla, on plakal ustavičně několik hodin,až usnul. Ona si sedla v tom jejich pokoji sester na křeslo, zakryla se dekou a vychutnávala kávičku. Chápu, že je to namáhavá práce, ale to co jsem viděla mě pomohlo k tomu, že aspoň do sedmi let syna, kdyby se nedej Bože něco stalo a synek musel do nemocnice, nenechám ho samotného i kdyby jsme měli objíždět půl republiky.
Teď k vašemu dotazu, syn měl přirostlý jazýček, nechtěl mluvit, měl to hodně, chtěli ho taky vzít do nemocnice, že si ho tam nechají a udělají mu to. NENENE!!! Šla jsem na kliniku jednodenní chirurgie na Milady Horákové, tak je super doktor - chirurg, urolog a ortoped, fakt super. Objednali nás asi za 5 dní po tom, co nás poprvé viděl. malého uspali na 5 minut, podřízli mu jazýček laserem(bohužel to nehradí pojišŤovna) a za hodinu a půl jsme si vezli zlatíčko domů.Za dva dny nevěděl, co mu dělali, teď po půl roce púo zákroku má 3 roky, krásně začíná opakovat slova sám od sebe, jazýček má krásně do obloučku, po ráně ani památky. Tomu říkám zákrok. Zkuste se zeptat tam, zda tam netrhají i mandle. Přeji Vám, aby Vám to vyšlo a vy jste nemuseli být ve stresu někde v dětské nemocnici. Držím palce a napište, jak jste dopadli. Zdravím Iva