Přidat názor k článku Dvě strany pohledu na jednu dětskou nemocnici

tak přidám svůj zážitek z teplické nemocnice.
S tříletým, synem jsme byli na chirirgii, protože se mu zanítil nehet úpalečku u nohy. počátku to vypadalo jako naprostá banalita. Mladý pan doktor, který syna vyšetřoval zničeho nic chytil malému nohu a nůžkami odstřihl veliký kus kůže, jakoby celý vnitřní "roh" palce. Ta bolest musela být hrozná. Synovi nohu zavázal a nám poradil ať hnis z rány čitíme zubním kartáčkem. Opravdu si nevymýšlím :)
Manžel i já si dodnes vyčítáme, že jsme tenkrát nezasáhli.
Rovnou odtamtud jsme jeli do Ústí n L., tam jsme jim popsali co se stalo. Pan doktor mi řekl, že pokud je to jen trochu možné tak dětem nechtějí působit zbytečnou bolest. Naznačil, že to co doktor v Teplicích udělal je naprost příšerné, za několik dnů synovi nohu operovali v narkoze. Trvalo to tak pět minut a já byla v pokoji vedle operačního sálku. V nemocnici jsem potom byla se synem na pokoji. Byla jsem ráda, že mi to umožnili, platila jsem tehdy myslím 250,-Kč za noc (už je to šest let). Těch operací jsme absolvovali ještě několik, protože se zánět stále vracel. Mám pocit, že kdyby nebylo toho neštastného zásahu v Teplicích, třeba by to tak dopadnput nemuselo, ale nevím. Ukončila to až zhruba hodinová operace spojená s plastikou palečku. Tenkrát byl na ústecké chirurgii docela pěkný hrací koutek, ale to bylo asi jediné co tam pro děti byli ochotni udělat. Sestřičky byly nepříjemné, cítila jsem přesně to co tu maminky psaly, byla jsem tam nevítaným hostem. Dávala jsem najevo, že mi vadí jak se tam absolutně nestarají o děti, které byly bez maminek. U nás na pokoji byla malinká asi rok a půl stará holčička, celé dny si jí nikdo nevšiml. Když jsme tam přišli byla celá uplakaná. Starala jsem se tam tedy o dvě děti.
Když čtu vaše příspěvky utvrdilo mě to ještě víc v tom, že bych své dítě v nemocnici samotné nenechala a to tomu staršímu bude už devět.