Přidat názor k článku Milenka je už Doma

Drahá Mili! To je opravdu nesmírně silné.. Brečím, a mám nutkání Vám napsat.. Nemám děti, ale před pěti lety se mi zabil přítel v autě, a já se po půlroce složila, s depresema, s neschopností už žít bez vztahu. Prožila jsem hrozně podobné věci, jak jste napsala Vy. Bůh který mě tiše objímal, a cítila sem, že trpí mým utrpením. A když jsem jednou řvala na Boha:"A hlavně je to tak bezesmyslný, tak zbytečná bolest!" Ozvalo se mi v hlavě tak nějak smutně a vážně:"Ani nevíš jak obrovskej to má smysl.." Od té doby beze slov sílil pocit, že to má obrovský smysl a - je to těžké vysvětlit-ale do silné vnitřní bolesti z deprese podivný pocit .. milosti, jako by pocit jak veliká je to čest, cítění, že jsem spolupodílníkem na Kristově utrpení, na jeho spasitelském díle. Vím, že je to teologický asi špatně, ale ten pocit byl strašně silný. Na Vaši bolest není lidských slov.. Kéž Vás Jeho náruč objímá, kéž se můžete opírat o Jeho rameno, kéž v Jeho lásce,soucitu,pochopení a něze naleznete pomoc pro přežití každýho dne.. moc mi pomohlo, že Terezka říkala: "když nemám sílu, mám ji jenom na tento okamžik, či pro tento den. Ne víc." Jemnost, něžnost Ducha svatého kéž je při Vás, myslím moc na Vás, ač se neznáme..Veronika