I já bych se chtěla vyjádřit k právě přečtenému článku a podělit se s vámi o mou vlastní zkušenost.
Můj první a zatím jediný porod jsem zažila podobně jako pisatelka Anna.
Při příjmu jim také dost záleželo hlavně na správném vyplnění formuláařů než na mých pocitech.Klystýr a holení mi přímo nakázali, bez jakýchkoli možností změny.Když jsem řekla, že s tím nesouhlasím měla jsem holt smůlu a musela jsem se přizpůsobit jejich požadavkům.
Co se týče hlavního porodu, byla jsem přikurtovaná ve třmenech,že jsem se pomalu nemohla ani pohnout.Hráz mi i přes mé protesty nastřihli,že prý se to u prvorodiček musí.Dítě mi pak sice nechali.To bylo jediné pozitivní.
Při vizitě se na mě přišlo podívat i několik mediků,a musím říci,že nic tak potupného jsem v životě nezažila.
Pinzetou mi odhrnuli vložku a pak se všichni dívali na mé odhalené genitálie.Nenáviděla jsem je za to.
Po psychické stránce jsem byla úplně na dně.Zašitá hráz mě ještě několik měsíců bolela, nejenom při stolici.
Můj porod byl velmi traumatizujícím zážitkem.Když jsem se ptala na změnu polohy měla jsem smůlu, prý je poloha na zádech s nohama ve třmenech nejvhodnější pro doktora,ale na mé pocity se neptali.
To je ve stručnosti můj hrozný zážitek,než budu mít druhé dítě,musím si to ještě dobře rozmyslet.
Naschledanou,Vaše čtenářka.
Předchozí