Přidat názor k článku Do školky nebo doma?

No já myslím, že psychika je rozhodující. Ono těch faktorů je zřejmě víc (narození sourozence???). Jen samotnou stravu bych neobviňovala. Abych ti to vysvětlila na svém případu. Mám chronicky nemocného syna. Nemoc mu začala v době, kdy jsem vařila normálně. Taky jsem si myslela, že to bude stravou. Tak jsme omezovali jídelníček a nemoc se zdánlivě trošku lepšila, ale neustupovala. Dostávala jsem se do čím dál většího sevření, byla jsem pod tlakem diety, a nemoc pořád zůstávala. Tak jsem zkonstatovala, že tudy cesta nevede, knihy s dietama zahodila, protože bych syna drže se těchto knih, utýrala jednostrannou stravou. Pestrá strava je přednější než pár dovolených věcí dokola (jednotvárnost škodí, to ti potvrdí každý lékař). Opravdu jsme začali dávat všechno, ale už bez pocitu černýho svědomí, byla to děsná úleva. Synkovi se děsně ulevilo, že už může být jako ostatní děcka a občas i mlsat a i ze mě cítil úlevu. No a po čase normální stravy a mého smíření s nemocí se mu ta nemoc stabilizovala. Prostě ji má ve vínku, a to že se objevila, nebylo stravou. To jen mně tak připadalo. Každá nemoc se někdy nějak objeví a prvním krokem je smířit se s ní a ne se za každou cenu snažit ji přemoct. To už se pak člověku vytrácí klid ze života - a to pozoruju právě u Tebe. Mohu se mýlit, ale nyní mi připadá, že se nalézáš přesně v těch dveřích oné slepé uličky, kde jsem se tenkrát nacházela já. Já jsem si ale musela později v tý slepý uličce narazit čumák, došlo k silnému zhoršení synovy nemoci a v nemocnici nad jeho lůžkem jsem si tak nějak měla čas přemítat. Tam jsem zjistila, jak jsem byla blbá, že ho vyléčím doma vhodně volenou stravou. Prostě někdy to doma vyléčit nejde a je nutno si to přiznat.