Přidat názor k článku Milenka je už Doma

Milá Kočičko,
je mi líto, že musím říct, že před pár lety bych asi psala podobně, jako ty...
Ale za své dítě jsem se modlila s vírou a spolu se mnou i řada dalších. Zemřelo. Proč ho Bůh neuzdravil? To nevím. Ale vím, že Ježíš mi stačí. I kdyby Bůh pro mě neudělal v životě žádný zázrak (a že jich bylo!), to že za mě Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, prostě stačí. Není to tak, že bych si myslela, že mi Bůh vzal dítě. Ale ani envím, proč nezabránil tomu, aby zemřelo. Žijeme v porušeném světě, kde je stále ještě trápení a bolest. Až v nebi setře Bůh každou slzu z očí. Naučila jsem se něco skrze to, co se stalo? Ano - mimo jiné třeba hlubší důvěře v Boha a Jeho milost, jsem více ochotná nedělat si nárok na odpovědi (Bůh mi nic nedluží), nově jsem porozuměla Jeho svatosti a svrchovanosti, moje víra v Něho je teď pevnější, nikoliv slabší, ač jsem o ni musela nově bojovat... a také jsem se naučila soucitu, který ti dle tónu tvých emailů asi ještě trochu chybí... Nemyslím si, že Bůh "mi to způsobil, aby mě něco naučil", ale že si to ve své lásce ke mě použil, abych dozrála...
Nedělá mi problém se modlit s vírou za ty, kdo jsou nemocní. Ale také už jsem mnohem opatrnější v tom posuzovat, proč Bůh neuzdravil, nezasáhl, nezachránil...
Mluvíš hodně o ďáblovi, v jehož existenci samozřejmě věřím. Jeden z jeho oblíbených triků je přesvědčit nás, že můžeme znát všechna řešení a odpovědi... stačí mít to správné poznání dobrého a zlého... Já se naučila, že je lepší jíst ze stromu života :) (Omlouvám se přítomným nevěřícím za nesrozumitelnost některých vět v tomto emailu :))