K těm procentům u autistů, v běžné populaci je výskyt dětského autismu 0,1-0,4proc. a u poruch autist. spektra 0,6-1proc. Vyšší výskyt je v rodinách sourozenců (2-3proc.). To jsem načerpala z knihy Kateřiny Thorové.
Teorií, že za autismus může odtažitá matka, špatná výchova, emoční trauma atd. těch bylo vždycky dost a málokdo je zpochybňoval, dnes je v kurzu očkování, těžké kovy, diety. Většina rodičů, včetně mně, pro jistotu zkusí vše, protože, co kdyby. Ale vždy, když najdu článek, co dělat, aby z dítěte nebyl např.autista, mi naskočí otazník nebo vykřičník, jestli jsem před početím, v těhotenství, po porodu a ty další důležité etapy něco nezanedbala nebo nezavinila. Kdybych neměla druhé zdravé dítě, které zdaleka neprožilo od početí takovou idylku jako jeho starší sourozenec-autista, plácala bych se v těch pochybnostech mnohem víc. Přesto se ty články tak hezky čtou, vše do sebe zapadá, protože když uděláte tohle stane se toto, úplná idylka. Mně ta realita zajímá víc, tak ty nové objevné teorie čtu na dobrou noc jako pohádky. Promiňte, mám jen jinou zkušennost, raději bych úvodnímu článku jen přizvukovala a zcela souhlasila. Marka
Předchozí