Přidat názor k článku Život s epilepsií

Nevím přesně co dělat při záchvatu, protože já sama jsem u žádného nepomáhala (i když jsem jako dítě jezdila na tábory, kde dětí s touhle nemocí bylo dost).
Záleží na druhu záchvatu. Pokud se jedná třeba o "zahledění", většinou stačí počkat, až to dotyčného přejde.
Pokud jde o záchvat se ztrátou vědomí (grand mal), tak obecně platí: dávat pozor, aby se člověk se záchvatem nezranil, to znamená držet ruce, nohy (a třeba vím, že taťka mi silou od sebe držel čelisti, abych se nepokousala, ale to se nemá, hrozí riziko, že budete poranění, pokud nejste dost silní.) Takže hlídat, jestli nezapadne jazyk. Po záchvatu může být dotyčný dezorientovaný, takže s tím počítat. Takže volat sanitku, případně pokud má u sebe epileptik zklidňující čípek, nebo něco, co užívá po záchvatu, tak podat.
K té vyvrácené čelisti - není to tak hrozný jak to zní, ono je to akorát nepříjemný, ale třeba ani to "nasazování" nebolí.
Jinak - ještě zkušenost ze života. Když mi bylo tak 17 let, tak jsme měli v partě kamaráda, který taky trpěl epilepsií, ale záchvaty měl docela často. Nikdy nepil alkohol a všichni jsme to respektovali, nikdy ho nikdo do žádnýho pití nenutil a když dostal záchvat, nikdo nebyl zaskočený a volali jsme sanitku. Byl (a je) to stále dobrý kamarád, nikoho ani nenapadlo ho nějak odstrkovat kvůli jeho nemoci. A to jsme byly jinak pěkní smrádci.