Je dobře, že se takovýhle článeček objevil, protože tohle je opravdu takové malé tabu. Podobně nemocných lidí je kolem nás třeba víc, než si myslíme, a přitom jsou to lidé jako my. Je potřeba se dozvědět o téhle nemoci, nikdy nevíte, kdy se s někým takovým setkáte, kdo potřebuje naši pomoc.
Já sama o tom pramálo vím, ale mohla jsem jí být blizoučko. Můj manžel měl v dětství těžký úraz. Jak je známo, tahle nemoc se dost často vyskytuje po úrazech (ale i dědičně, jako v případě autorky). Manžel je naštěstí v pořádku, ale co to dalo, než se zařadil no "normálního" života, to by bylo na tlustý román.
Vám přeji zdravou holčičku a vy sama ať si užíváte štěstí s rodinou. Je skvělé, jaké pokroky medicína dělá, díky nim můžete žít tak, jak žijete.
Přeji samou pohodu.
Předchozí