Přidat názor k článku Život s epilepsií

Milá Flisperando, je dobře, že si ten článek napsala a otevřela tohle téma. Mám dva syny. Čtyřletého a půlročńátko. První syn měl epileptický záchvat poprvé v osmi měsících a byl to pro mě hrozný zážitek. Nevěděla jsem, co se děje, najednou byl bezvladný, oči v sloup. Volali jsme zachranku, a protože, když přijeli bylo po záchvatu, tak se na mě dost divně tvářili, co si to ta maminka vymýšlí. Další záchvat měl po měsíci, těch uz bylo několik, tak jsme dostali Convulex a ten naštěstí hned zabral. Ěpileptický záznam na eeg nebyl. Teď uz je to půl roku, co jsme vysadili léky a musím to zaklepat žádný záchvat nebyl. Bohužel mě, ale potkalo, to, co jsem si vůbec nechtěla připustit a zažila jsem záchvat u mého mladšího. Bylo to uplně stejné jako se starším, jen už jsem nevolala ztáchranku, ale šok to byl. Zatím léčbu nemá, čeká se na další záchvat. To čekání je nepříjemné, pořád ho pozoruji...
Chtěla jsem víc dětí, ale teď si říkám, jestli je to zodpovědné, když máme tenhle problém asi dědičný...