Přidat názor k článku Život s epilepsií

Já třeba taky patřím k epileptikům, kteří moc nereagují na léčbu, dokonce nemám ani přesně stanovenou diagnózu a moc neznám ani spouštěče a to mám grand-maly, žádné zakoukání. Když jsem byla ještě dítě, tak se rodiče taky snažili nacpat mně do nějakého režimu, ale nepovedlo se :). A teď jsem ráda. Když jsem byla zavřená na monitorovací jednotce a povídali jsme si s vrstevníky, tak byli překvapeni, co všechno se dá s touto nemocí dělat. Oni to nikdy nezkusili, rodiče jim to nepovolili a tak zůstali v povědomí, že mají hroznou nemoc, s kterou se nedá normálně žít a nesmějí tamto, ... i když nic z toho nezkusili.
To je jen takový jiný pohled na to. Ale je to pohled samotného epileptika, který je za svojí svéhlavost rád. Nicméně mám dítě a v případě, že se u něho taky projeví tato nemoc, budu se snažit aby se s tím srovnal jako já a nebudu se snažit automaticky mu všechno zakazovat. On si něco musí člověk osahat a odzáchvatovat sám. :))