Dobrý den, článek mě velmi potěšil, týká se totiž problému, se kterým se potýkám už od 4. týdne. Tady je má zkušenost:
Asi jako téměř všechny nastávající maminky jsem byla před porodem přesvědčená, že budu kojit, podle knížek to bude přece jednoduché, zvládnu techniku, budu pravidelně přikládat a mlíčko poteče proudem, vždyť je to přirozená věc.První 4 týdny se mé prsy podobaly přetékajícím nádržkám, které se malému nepodařily nikdy vyprázdnit. Poté jsem dostala virosu s horečkami, přišly obavy, aby to prcek ode mne nedostal a abych nepřišla o mléko, které obsahuje pro něho cenné protilátky. Druhý den se mé prsy po kojení už nenaplnily, otevřela jsem tedy knihu na straně o laktační krizi a vydržela jsem dle pokynů 5 dní (píšou max. 2-3 dny). Ty dny by prcek pernamentně přisátý a snažil se. Hodinu sál a za další půlhodinu měl hlad. Byl to trvale neudržitelný stav. Koupili jsme výživu, lahvičku a začali jsme dokrmovat. Jsou to již 3 měsíce, stále kojím, cca 2/3, zbytek malý dostane v umělém mléku.Dávám cca 1- 2 dávky výživy denně, kojím, až se mi prsa naplní, jinak to k ničemu nevede, malý pak dlouho saje a poté má stejně hlad. S kombinací láhve a sání nejsou abolutně žádné problémy. Plánuji vydržet minimálně do 6. měsíce a půjde-li to i dál, budu ráda.
Ze začátku to bylo velmi těžké období, velký tlak zvenku, zvědavost, co se děje, dnes musí všechny mámy kojit a ty, kterým to nejde, dělají určitě něco špatně. Brala jsem to jako osobní selhání a méněcennost. Je chybou, že se v knihách možnost částečného kojení neuvádí, takové maminky potřebují povzbuzení, praktické rady, kterých bude mnoho variant, protože každému bude vyhovovat něco jiného. Takovou podporu by měly dostat i od okolí (hlavně lékařů), aby vydržely, protože i menší množství mléka dodá miminku potřebné protilátky a neochudí je o společný intimní zážitek.
Předchozí