Přidat názor k článku Spaní v mámině a tátově posteli může být pro děti osudné

Přesně tak. Mému druhému dítku zachránilo spaní ve společné posteli život. Ještě v porodnici mě najednou probudilo "něco". KOuknu vedle sebe - a dítko mi pomaličku fialoví... Rozespalá jsem ho bafla za nohy, otočila hlavou dolů, malá se vykuckala a zase chytila krásně růžovou barvu :o) Asi si trochu ublinkla a vdechla nebo tak něco :o( Neumím si představit, že bych nejdřív musela přejít pár kroků k postýlce, v noci mi vždycky nějakou dobu trvá, než se proberu natolik, abych vůbec byla schopná dát z postele nohy dolů. Pohled na fialový obličejík mě ale probral okamžitě :o( Ale jinak mají v článku určitě pravdu, záleží na vhodné posteli. To se ale týká i postýlky, když jsem byla prvně těhotná, zrovinka v novinách psali o miminku, které se udusilo tím, jak zapadlo hlavičkou mezi matraci a takovým tím látkovým mantinelem, který se dává kolem šprušlí...

S.