No ani mi nemluv, já jsem z toho špatná dodneška. Ale protože jsem si byla vědoma toho, jaký šok to pro mimi musel být (z bříška do tvrdé postýlky, kde ho nikdo nepochoval), tak jsme to pak odbourávali homeopaticky. Doufejme, že to pomohlo. Malá měla "naštěstí" silnou žloutenku, takže téměř pořád spala. I když jsme pak se žloutenkou dlouho bojovali, já za ni byla vděčná. Člověk ví, že se jí jednou zbaví. Jsem strašně ráda, že to skoro prospala. Protože když jsem si pro ní chodila na novorozenecké, viděla jsem tam ty opuštěný křičící a brečící mini miminka..... A všechny sestry to nechávalo absolutně chladné. Ach jo, je mi z toho smutno. Můžu se zeptat L+2, kde jsi rodila ? To pro případ, že by druhé mimi bylo taky císařem.
Předchozí