Přidat názor k článku Žalobníček žaluje, po nose si maluje

Ano, původně jsem se chtěla omluvit za výraz "přihlouplý". Já se vždycky namíchnu a nechám se unést. Ale přečtení vašeho příspěvku mě úplně zvedlo ze židle. Takže : "...Článek například neřeší, co je důvodem žalování..." Z článku jasně vyplývá, že na tom nezáleží. Dále : "Něco jiného je naslouchat, když dítě žaluje, že se mu něco vážného stalo, a když už po patnácté za minutu přijde s nějakou KRAVINOU..." Vaše dítě by za vámi přeci nechodilo 15X, kdyby mělo pocit, že jde o KRAVINU. Vaše dítě si přijde zřejmě nevyslyšené a hledá u vás pomoc, radu, útěchu. Když mu věnujete 2 minuty intenzivní pozornosti, nejspíš vám odpadne dalších 14 opakovaných "žalování". To, že ho odkážete do "PATŘIČNÝCH MEZÍ", může být další heřebíček do pomyslné rakve jeho důvěry k vám. (Promiňte mi to přirovnání, lepší mně nenapadlo).
Ale hlavně mám výhrady k tomu, že článek, který normálně, srozumitelně a lidsky poukazuje na každodenní problém skutečně "křehké dětské dušičky" nazýváte "odborný přístup" a "kecy o celoživotním traumatu". No kde to jsme Andreo ? V roce 1980 ? Je to prostě obyčejný článek a zdá se mi, že vás trošku zasáhl tam kam měl a proto jste tak vylítla.
(Další reakci ke článku a příspěvkům mám níže. I vy byste si ho měla přečíst znovu).